Při výletu v Podyjí jsem navečer vyšplhal na skálu pod Královým stolcem a nad řekou naproti Trouznického údolí pozoroval tu úchvatnou podzimní scenérii s fialovým západem slunce.Věděl jsem,že právě dostávám něco vzácného.A že si to vůbec nezasloužím.Že je to velkorysý dar této chvíle,jen tak.A někteří lidé umí tuto chvíli vlít do písně,básně,obrazu...a ostatní se mohou touto chvíli těšit spolu s nimi.A o to tu myslím jde-o sdílení,o dar vzít ostatní sebou tam, kde jsme něco zvláštního prožili,o sdílení něčeho vzácného...a možná nejvzácnějšího.Jde o krajiny našeho srdce,kam není jednoduché někoho vzít.Ale když se to povede,zažijeme něco opravdového a čistého.A tohle je vždycky zadarmo,jak o tom zpívaj Chinasky....A nejhorší pro člověka s tímto darem je se nemoci takto sdílet,nemít s kým tu krajinu srdce procházet-a u nás muzikantů tato situace nastává tehdy,když nechoděj lidi na koncerty :-)
Na závěr mé úvahy mě napadá jedna scénka z filmu-
Máte ve vaší obci plyn?Ne.Vodu?Ne.Elektřinu?Ne.Hospodu?Ne.Obchod?Ne.Tak proč tady u všech všudy bydlíte?No,je tady krásně...Děkuju moc za povzbuzení,úvahy a příspěvky.