Beskydské folkování aneb jak jsem získal Oskara

23.11.2014 23:30

V konkurenci samých vymakaných kapel jsem nakonec jako samojediný písničkář obsadil druhé místo, což jsem vůbec nečekal a získal tak jednoho ze tří skleněných hudebních ,,Oskarů".A sympaticky velký dort, který jsem ale neměl kam dát,tak se rozkrájel na minizákusky a mohl tak aspoň ochutnat skoro každý z narvaného sálu místního kulturáku.Což je fajn.Pak jsme spolu s dalšími muzikanty objevili nedaleko kulturáku úžasnou undergroundovou hospůdku s točeným Urquelem, pizzou Lenin a neuvěřitelným množstvím starýho harampádí od polního telefonu až po sbírku hodně starých budíků.No,takže jsme se tam rovnou přestěhovali.Popíjeli jsme Urquel, cpali se Leninem,pouštěli starý elpíčka na starodávným gramofónu a mlátili do úžasně rozjetýho klimpru,který stál mezi sbírkou starých dechových nástrojů různě vycpanýma barevnýma žárovkama a balónky.Což vypadalo fakt bizardně...Spát jsme měli v Sokolovně v pokojích nad tělocvičnou,kde ale probíhalo jakési mistrovství ve volejbalu,takže většina z nás díky tomu strašnýmu bengálu a detonacím míče s patřičným tělocvičenským echem moc nespala a tak jsme kecali...Díky tomu jsem mohl vyslechnout a posléze narvat do textu písně skutečný příběh z Bosche Jihlava, který mi vyprávěl basák z Třebíče,který tam pracuje.Vyfasovali tam místo služebních aut kola, na kterých se pohybují po areálu fabriky./Marečku,podejte mi pero!!vzpomínáte na ten závěr?/ A na konci příběhu nachází své služební kolo, na kterém jel z kanceláře do skladu, s jakousi boscháckou botičkou,protože před tím skladem asi špatně zaparkoval.To je legrační až morbidní,nemyslíte?. Frýdlant jsme tedy nakonec opouštěli dost nevyspalí ale ,aspoň pokud se týká mne,docela spokojení.Ty dva dny fakt utekly jako voda a já jsem už zase doma ve Znojmě. Hmm...:-)