Napsali o nás...
Dovolím si sem přenést úvahu Pavla Jarčovského ze skupiny Jentaktak-kytaristy,skladatele a výborného kamaráda-kterou napsal na svých webových stránkách o Folkovinách.Pro mě slova útěchy a povzbuzení,o které bych se chtěl podělit i s vámi,kteří se znepokojením sledujete chatrnou folkovou scénu ve Znojmě-a tedy i Laďovy folkoviny / a s nimi snad i mou maličkost../.Díky Pavle!
Koncert byl věnovaný památce na Pepu Streichla, který v prostorách kavárny U černého psa ve Znojmě odehrál jeden ze svých posledních koncertů. Laďa Langer nás už předem upozornil, že nečeká velkou návštěvnost a že můžeme od koncertního záměru předem odstoupit. Měl pravdu. Lidí přišlo opravdu málo. Myslím, že síly byly buď vyrovnané nebo to konečně byla ta tolikrát vysmívaná „přesilovka“. Nutno ovšem dodat, že na programu bylo kromě Laďova a našeho koncertního bloku ještě vystoupení skupiny Žalozpěv. Takže nějací posluchači tam přece jen byli.
Ale opravdu bych neřešil počet diváků. Zažil jsem jako posluchač i hudebník nesmírně kvalitní vystoupení vynikajících umělců, která se mohla klidně podle počtu účastníků odehrávat v obýváku. Někdy prostě lidé nepřijdou. To bych chtěl vzkázat především Laďovi, písničkáři, bluesmanovi, nadšenci a pořadateli, který z té nízké návštěvy byl dost otrávený. Bylo to zbytečné, protože muzika sama o sobě byla vynikající. Začali jsme my a rozhodně jsme nezklamali. Žalozpěv, skupina, která nastoupila po nás, se pochlubil čerstvě natočeným cédéčkem a vynikajícím přednesem svých vlastních písniček, převážně vonících Vysočinou z okolí Tasova. Zdálo se mi, že od doby, kdy jsem je slyšel naposledy (letos v zimě), udělali velký kus práce a zaznamenali značný hudební posun vpřed. Líbí se mi, že jejich repertoár se rozšířil o spoustu „barev“, není už tak jednotvárně didakticko-impresionistický. Některé skladby jsou hudebně skvěle vymyšlené, zaranžované a zahrané. Však také skupinu tvoří vynikající muzikanti.
Laďa Langer ke konci večera neměl příliš mnoho času a možná ani nálady, aby předvedl všechno, co umí. Předložil nám tři své kousky a my jsme je vyslechli velmi pozorně. Laďa evidentně „zraje“ v písničkářskou osobnost. Má nápady, dokáže zaujmout přednesem a disponuje potřebnou technikou hry, která mu umožňuje jeho záměr beze zbytku realizovat. Bylo mi líto, že nezahrál víc skladeb. Ty tři „kousky“ mě totiž opravdu upoutaly.
Večer to byl zajímavý, pro mne docela romantický a ve společnosti diváků i muzikantů jsem se cítil moc dobře.
Autorem fotografií je tentokrát Petr Novotný, kterému za jeho umělecký postřeh vzdávám hold.
Laďo, díky – myslím to opravdu upřímně! A chtěl bych Tě poprosit: nenech se otrávit nízkou návštěvností. Tohle není muzika postavená na komerčních záměrech. Tohle má blíž k poezii, která nikdy nebude pro šílející davy na stadionech :-)
Pavel