Konce cesty
Nedávno mě docela silně zasáhla smrt Pepy Streichla, minulý týden Pavla Bobka,kterýho jsem měl rád za jeho pohodový přístup k muzice a dnes jsem byl na pohřbu dalšího skvělýho člověka a kamaráda Ivo Oprchala.V Systematické teologii se o smrti píše jako o definitivním ukončení jakékoli známky jednání, existence či ovlivňování čehokoli na této zemi.A to je to,co nás na tom děsí-ta absolutnost konce.Všechno,co člověk vykonal ,je ukončeno, sečteno a podtrženo.Nikdo k tomu nic nepřidá ani neubere.Nic se nevrací a nejde opravit nebo změnit.Už nikoho nepovzbudíme,nepohladíme ani nepodpoříme.K tomu jsme měli nám vyměřený čas a pak přijde Ten den.A kromě věřících je na to ,podle mě-už z principu/nevíra ve věčný život!/-málokdo připraven.Den zúčtování...?Já věřím,že ano,jiní samozřejmě že ne.Neberu nikomu jeho názor,ale žádnému z nás asi neuškodí,když si občas své priority přehodnotíme právě z toho,,věčného"úhlu pohledu...Nedávno jsem v knihkupectví viděl knihu s přibližným názvem-Zapláče vůbec někdo,až odejdeš? S Ivošem se přišli rozloučit snad všichni,kdo kdy sáhli na nějaký hudební nástroj,takže jsme se jim tam nevešli.Ale přišli nejen muzikanti.A to svědčí o tom,že Ivoš na této zemi něco stihl.Každýmu z nás totiž něco dal-a to pocit přijetí, přátelství a jakýsi statut důležitosti.A to je dnes v době ostrých loktů, Jáství a soběstřednosti velmi vzácný dar.Jsem rád,že jsem tě znal,Ivo!